Klubová výstava
Naše druhá výstava nás zavedla na slovensko poblíž Bratislavy. Nebylo to nejblíže, ale dala jsem se zlákat tím, že možná nebudeme ve své kategorii zase samy, tak jako v Ostravě.
5. 5. 2007 jsme vstávali před třetí ráno. Všechno potřebné jsme balili už dva dny dopředu. Zamluvila jsem totiž ubytování v místě konání. A dokonce jsme si mohli vzít psa s sebou na pokoj.
Naskládali jsme se do auta a vyrazili. Tentokrát jsem byla klidná jako želva. I když měl psy posuzovat chlápek z Irska.
Cesta ubíhala v pohodě. Cherry utlačovala na zadním sedadle mamku a tak byla pod dozorem pro případ nějaké lumpárny. Přejezd přes hranice byl rychlý a bezproblémový. Vyměnili jsme si peníze a pokračovali v cestě. Mé obavy o šíleném hledání se málem vyplnily. Naštěstí jsme potkali (i v tu brzkou ranní hodinu - ještě nebylo sedm) místní paní, která měla potuchu kam to vlastně míříme.
Hurá! Našli jsme to. Už tam několik aut stálo. Hlavně slováci a maďaři. Tak jsme zaparkovali, prošla jsem se s hafinou, ať se vyvenčí, dali jsme si snídani doma nachystanou a zase nezbylo než čekat.
Po registraci a zaplacení poplatku zase nastalo čekání. Hrozně mě zklamalo, že Cherry ani tady nemá konkurenci. Zase byla ve své kategorii sama. Tak jsme se na střídačku procházeli a dřímali... a čekali.
Jestli se mi zdálo čekání v Ostravě nekonečné, tak tady to bylo tuplovaně nekonečné. Celý ten "cirkus" měl podle programu končit v pět odpoledne. Houby. Bylo teprve po půl páté a šly jsme se Cherry na řadu. A po nás ještě tak dvacet dalších - starších. Pan Ir to bral velice důkladně. To už jsem vypozorovala. Ono krom procházek po okolí jsme se i dívali na jiné hafany. Měla jsem takový pocit, že kdyby ten člověk v obleku měl posuzovat koně, vlezl by jim i pod břicho. Ale Cherrynka nebyla tolik nesvá jako v Ostravě tak místo hezkého klusu předvedla své umění poskoků a kousání do mého rukávu.
Po posouzení jsme se utahaní a hladoví šli ubytovat. Konečně jsme měli trochu klid a mír jen pro sebe. Trochu jsme se vzpamatovali a šli na večeři. Před restaurací byla zahrádka. V plném výstavním proudu plně obsazená. Teď už tam tolik lidí nebylo. Ale pan posuzovatel tam s nějakými hafany ještě stále "šaškoval".
S plnými bříšky a spravedlivě unavení jsme šli na pokoj spát. Klidně vyspaní, osprchovaní a po snídani jsme opouštěli motorest směrem domů...