Cherry a dopravní prostředky
Cherry je od malička o něco více bázlivá než psi bývají. Aspoň podle informací druhých chovatelů...
Nejdříve ze všech dopravních prostředků poznala auto. Poprvé jela se sourozenci k veterináři. Ale byla (možná) moc malinká, aby to v ní zanechalo více dojmů.
Potom s námi absolvovala dlouhou cestu domů. To zase většinu cesty prospala.
A pak jsme začali cestovat. Vždy autem. Jen se jí nechtělo nastupovat. Možná proto, že ještě neuměla naskočit na sedačky. Ale jen co povyrostla, bývala v autě jako první...
Hrozně se ale bála autobusů a náklaďáků. To šíleně panikařila.
Jednou, když jsem se Cherrynkou byla vyprovodit známé na zastávku, zkončila jsem v příkopě plné kopřiv. Cherry zpanikařila když zasyčelo otevírání dveří a už jsem jela po zadku za ní! Jak se mi tehdy řidič smál...
Proto jsem ji brala na procházky podél cesty kde občas ten autobus i náklaďák projel. A tak přestala tolik blbnout.
V sobotu jsem se tedy rozhodla, že je na čase vyzkoušet v nějakém autobuse se projet.
Cherry dostala postroj i obojek, mamka nám kupovala jízdenky a přítel měl za úkol "nouzové naložení" v případě, že by se mnou odmítla nastoupit. Na vybraný spoj jsme ani nečekali. Proběhli jsme zástupem seniorů na vycházce a hop do autobusu. Hurá! Naprosto bez potíží. Zabořila svoje záda ke mně do klína protože jsem si k ní dřepla a jedem...
První dvě zastávky se třásla. Jen třásla. Bez jakéhokoliv stěžování. Pak se pokoušela zbavit náhubku a o pár minut později už se rozhlížela po autobuse... Projeli jsme ostrou zatáčku a vystupovat. Jo, ven to byly fofry. Málem jsem ztratila rovnováhu. Ještě že to byl ten nízkopodlažní autobus. Krom usnadnění nastupování a vystupování nedělá takový rachot jako ty starší vozy...
Následovala odměna hlavně pro Cherry. Procházka. Kolem Slezskoostravského hradu, přes pěší lávku na výstaviště... A tam nám naprosto nečekaně přijela další lekce. Tramvaj. Tak jsme si zkusili jednu zastávku. Zase bez potíží nastoupila. Jen byla hodně nejistá za jízdy. Vystupování se jí moc nepovedlo, ale nic si z toho nedělala.
Další procházka. Tentokrát jsme se proběhly po břehu řeky. I když Cherrynku lákaly kačenky, do vody nevlezla. Kdo ví, jak by se zachovala bez nás "v závěsu". Tak se aspoň proběhla, párkrát aportovala klacík a hlavně čmuchala stopy po té spoustě hafanů, kteří tam taky chodí se svými pány.
A nastal čas návratu. Znovu kolem hradu a na zastávku. Tři minutky jsme si počkali. Přijel stejný nízkopodlažní autobus který nás přivezl. Nastupování zase bez zaváhání. Stejně jako poprvé jsem si dřepla. Už se netřásla, jen se jí nelíbí náhubek. A pozorovala lidi - spolucestující. Protože přistoupili s invalidním vozíkem, vyklidila jsem "jejich" prostor a tak jsme si vyzkoušely i "klasický" způsob přepravy, takže jsem si sedla na sedadlo a Cherry ke mně na zem.
No prostě by si zasloužila věnec z párků. Bohužel ten jsem neměla, tak dostala pár dobrotek co nosíme na vycházky a doma si pochutnala na kuřeti.
Samozřejmě se tvářila jakoby nic. Vždyť ona umí přece všechno a my si dovolujeme o ní pochybovat.